„…Kontroverzní projekt pro poválečné Německo přijatý Rooseveltem a Churchillem je znám jako Morgenthaův plán, podle muže, jenž ho navrhl - Henryho Morgenthaua jr., jenž byl v letech 1934-1945 Rooseveltovým ministrem financí. Představoval tedy klíčovou postavu v Rooseveltově Novém údělu. Když se válka v Evropě blížila k vrcholu, Morgenthau přišel s plánem deindustrializace Poruří, předání části Německa Francii a Polsku a rozdělení zbytku Německa na dva výhradně zemědělské státy. Cílem tohoto oslabení a „pastvinizace“byla samozřejmě snaha zajistit, aby už nikdy nemohlo získat významnější moc. A jak Morgenthauova kniha Germany Is Ous Problem (1945) tvrdí, bylo nezbytné to zajistit institucionálními prostředky, neboť Německo bylo podle jeho názoru "militaristické“. Roosevelt a Churchill plán na druhé konferenci v Quebeku v roce 1944 nejdříve přijali, ale pak jej opustili, částečně pod vlivem snažení nezničitelného Henryho Stimsona. Churchill si také uvědomil, že obnovené Německo bude potřebovat pro nadcházející zadržování Sovětského svazu v Evropě. V jednom okamžiku dokonce uvažoval, že by se Spojenci mohli spojit s poválečným Německem a využít Wehrmacht k zahnání postupujících Sovětů, kteří – jak se Churchill tehdy obával - by se mohli dostat až k atlantskému pobřeží…
Negativní účinky Morgenthauova plánu jako by byly pociťovány až po válce, i když nepřímo a jen dočasně. Stalo se to pod vlivem Rooseveltova postoje k dalším plánům pro poválečné Německo, navrženým jeho ministerstvy zahraničí a války.Oba tyto plány předpokládaly soběstačné Německo, kde bude udržován rozumně vysoký životní standard, a aby se to podařilo (jak požadoval plán ministerstva zahraničí), nemělo by dojít k "žádnému rozsáhlejšímu a permanentnímu oslabení... německého průmyslu". Roosevelt, pravděpodobně na Morgenthauovo naléhání, poslal Stimsonovi a ministru zahraničí Cordelu Hullovi velmi kritické sdělenÍ. Napsal, že tyto plány byly nepřijatelné, neboť by Německu umožňovaly dostat se velmi rychle do předválečného stavu.
Roosevelt a Churchill se na Morgenthauově plánu shodli při konferenci v Quebeku 15. září 1944. Jeho návrh nabízel "eliminaci válečného průmyslu v Poruří a Sársku" a "vedl k přeměně Německa na zemi převážně zemědělského a pastvinného charakteru". Když se o tom dozvěděli Anthony Eden, Churchillův zahraniční ministr, a Cordel Hull, jeho protějšek v Rooseveltově vládě, oba se zděsili. Eden ve svých pamětech píše: "Plán se mi nelíbil, nebyl jsem nijak přesvědčen, že to naší zemi přinese nějakou výhodu." Hull to nazval "plánem slepé pomsty“ a Stimson řekl, že je to jen "boj brutalitou proti brutalitě"… Plán byl tedy opuštěn…
Objevili se ale další advokáti oslabení Německa a nemálo z nich volalo po dalších a někdy i extrémnějších opatřeních. Jedním z nich byl Bernadotte Schmitt, profesor moderních dějin na chicagské univerzitě, jenž se specializoval na Německo. Zemi poprvé navštívil v roce 1906 jako Rhodesův stipendista na Oxfordu, a získal k ní - vinou jejího militaristického charakteru - hluboký odpor. "Od té doby jsem už nikdy Německu nevěřil," napsal. V přednášce na Národním kolegiu pro sociální studie v Indianapolisu koncem listopadu 1941, pouhý týden před japonským útokem na Pearl Harbor, volal po redukci německé populace z osmdesáti na třicet milionů, aby v evropském hnízdě bylo méně kukaček. Neřekl však, jak by se to mělo udělat.
Mnohem extrémnější byla kniha Theodora Kaufmana Germany Must Perish! (Německo musí zhynout!), již vydal vlastním nákladem v roce 1940. Je to pověstný příklad žánru. Kniha volá po systematické sterilizaci německého lidu, aby existující německá populace vymřela a přestala existovat jako agresivní militaristický národ ohrožující světový mír. "Tato válka není válkou proti Adolfu Hitlerovi,“ začíná kniha.
„Není to válka proti nacistům. Je to válka lidí proti lidem, civilizovaných lidí hIedících ke Světlu, proti necivilizovaným barbarům, jež vyznávají Temnotu " (Hitler, Kaiser, Bismarck jsou] pouhými zrcadly, jež zobrazují staletími vrozenou touhu německého národa po dobývání a masových vraždách...Tentokrát Německo vnutilo světu TOTÁLNÍ VÁLKU. Proto musí být připraveno zaplatit TOTÁLNÍ POKUTU. A existuje jedna jediná totální pokuta. Německo musí navždy zhynout! Skutečně, ne pouze v představách!“
… Slojí za zmínku, že přestože knihu vydal její autor, rozšířila se a byla vcelku pozitivně přijata. A to se stalo ještě před vstupem USA do války a dřív, než s plnou silou začalo masové vyvražďování evropských Židů.
ČNL